Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hlavní zpráva tohoto týdne: v pondělí nám přišly pasy. MÁME PRODLOUŽENÝ POBYT do poloviny května. HURÁ. Neuvěřitelné, jak rychle to zvládli. Minulou středu Jan odesílala žádosti a v pondělí přišly pasy. Neskutečné. Naši úředníci by se měli co učit.

 

Tak jsme na NZ dva měsíce. Tento týden jsme měli už konečně trochu pracovní. Martina byla s Jan a já byl s Russellem v Napieru.

Do Napieru jsme dorazili kolem 11, poskládali jsme katr a začali řezat. Konečně jsem od příjezdu na NZ opravdu těžce pracoval. Řezali jsme fošny 2,5 až 5m dlouhé. Byl tam i Russelův kolega Carry se svým katrem. Když se to dalo stíhat, odebíral jsem pořezané fošny od obou katrů. Pracovali jsme od 7:30 do asi 17:00 s přestávkami na smoko a oběd. Po příjezdu do kempu bylo pivo, pak sprcha a než jsme se osprchovali všichni, tak bylo druhé pivo. V pondělí jsme večeřeli v hospodě přes ulici. Zdravě. Já a Russell jsme měli fisch and chips (smažená ryba a hranolky) a Carry zbouchal asi 6 žeber s hranolkama. V úterý jsme byli v restauraci, kde pracuje Russelova dcera za 16 dolarů za osobu jsem si mohli dát pečeného hovězího a vepřového, brambor, sladkých brambor, dýně a zeleniny co se do nás vešlo a to i několikrát. V ceně byly i moučníky, čaj a káva co jsme chtěli. Víno tam měli za velmi příznivé ceny. Spát jsme šli úplně přecpaní. Nemohli jsme usnout a Russell se musel jít projít.Když budeme ještě mít s Martinou cestu přes Napier, musíme se tam stavit.

Ve středu jsme po práci na pivo do fisching clubu. Tolik vycpaných ryb nemáme snad ani v národním muzeu. Např. žralok kladivoun, který vážil 110 kg, žralok Mako který měl 386kg a drobeček mečoun s 406kg. Večeřeli jsme v rychlém občerstvení krutě zdravé fisch and chips (byly hodně mastné) a místní hot-dog (párek na dřívku od zmrzliny obalený v těstíčku a osmažený). Pro zajímavost. Kiwáci si  namažou toustový chleba máslem a na něj si dají hranolky. Zkusil jsem to a moc mi to nejelo.

Martina s Jan pilně zahradničili, v úterý utráceli peníze v Palmerstonu North.

Ve čtvrtek odjížděla Jan za vnoučaty do Gisbourne. Martinu vyložila v Napier. Po práci jsme s Russellem šli do města. Potom, co jsme vyřídili nějaké nákupy a banku, vzal nás Russell na vyhlídku nad přístav. Obědvali jsme zmrzlinu, svačili jsme druhou výbornou zmrzlinu a večeřeli co dům dal. Jan nebyla doma, tak se o kuchyni starala Martina.

V pátek večer přijela Russllova vnučka. Je kuchařka ve vinařství a přes vánoční prázdniny je šéfkuchařkou v hotelu v Poranghau (asi 20 km od nás). V neděli se vrátila Jan a přivezla i Aiko, která tu bude s námi na Vánoce.

O týden později – respektive víkend před štědrým dnem.

Když tu Jan nebyla, zkoušela jsem udělat žemlovku. No jde to ztuha, když nemáte rohlíky, vanilkový cukr, pouze celou skořici, jablka bez chuti a slaný máslo. Kiwíci si to nakonec stejně namočí do smetany, protože jim to připomíná jejich bread and butter puding.

Od pondělka jsme tu měli Japonské studentky ve věku něco kolem 19 let. Kdo nezažil, nepochopí. Bohužel nechápala ani Aiko a ještě se nám za ně omlouvala. Sežerou za dva, hlučný byly též za dva a vychování nic moc. Však je taky jejich bohatí rodiče raději poslali na drahá studia a mají je z krku. Angličtinu jsem s něma moc neprocvičila, neb žvatlaly převážně Japonsky. Byl to zkrátka nepodařený vzorek. Jinak 3 ze 4 by za muže nechtěli Japonce, ale Kiwika či Australana. Hezkého a hlavně bohatého. Všechny po příjezdu na NZ přibrali, protože se tu neskutečně jí. Od 5-9 kilo. Druhá věc je, že Kiwi muži nechtějí moc hubený holky. Není to zdravé být moc hubený a taky potřebují holky pro praktický život, ne na ozdobu. NZ je uvědomělá země, takže aby holky netrpěly mentální anorexií, jsou v časopisech oplácaný hezký modelky místo vychrtlin. Jenže mám pocit, že je to přehnané, holky jsou oplácaný i na můj vkus až moc. Bodejď ne, každej se tu cpe koláčema, buchtama ať sladkýma nebo slanýma. A tak i my tu vesele kyneme. Snad to vyběháme v únoru a březnu na horách. Včera jsme všichni (my a Aiko) pomáhali Russelovi na katru a Jan odvezla ty hadí ocásky zpět do školy. Je to úleva. Uklízet nádobí po večeři o dvou chodech s dezertem po 9 lidech není žádná hitparáda. Zvlášť když se jí až tak pozdě večer – kolem 20 hodiny. Neodvažuju se na tu pitomou váhu stoupnout ani si zkusit kalhoty. Až v lednu. Neřeším to, jak říká Russel, nemůžeš ze své stravy nic vynechat, neboť ji musíš mít vyváženou a to znamená dopřát břuchu od všeho.

Večer bychom měli udělat těsto na vanilkový rohlíčky a zítra je upéct. Ale nechce se mi to toho, kromě už týden nazdobeného stromku tu vánoce nic nepřipomíná. A co bude na štědrý den netuším. Dneska jsme byli na pláži, dozrává tu hrášek, a když budem mít štěstí, budem na štědrý den úspěšně kopat brambory.

Musím se ale přiznat, že mi to vůbec nevadí. Vánoce doma jsou krásné a tak mi zde alespoň není takový smutno. Není tu však ale žádný shon, stres a tak. Nikdo nedělá vánoční nákupy, úklid, nemám stres, že bude konec roku a já musím do práce…..

S Aiko je sranda, má angličtinu s japonským přízvukem a hlášky, že se člověk kolikrát za břicho popadá.