Jdi na obsah Jdi na menu
 


18.pátek pořád na cestě

Do Bangkoku přijíždíme asi s půl hodinovým zpožděním. Podle rady od Tomáše bereme taxík a jedeme na vlakové nádraží. Postup  je jednoduchý. První otázka na řidiče je, zda má taxametr, další je zda ho zapne. Pokud na obě otázky odpoví ANO, nasedáte. To ale není vše. Pozorně musíte sledovat taxametr. Pokud se na něm nic nemění okamžitě musíte vystoupit. Jsou to ale lišáci ti taxikáři. My jsme na třetí pokus objevili slušného taxikáře (respektive to byl do té doby jediný ochotný zapnout taxametr, jinak na nás zle ukazovali ať jdem k šípku) a cca 20 km nás stojí 135 báthu. To jde. Na nádraží nás hodná zřízenkyně posílá na správné nástupiště. Cestou se s námi pouští do řeči jeden „nešťastný“ novozélanďan. Jízdenky mu zajišťovali v hotelu a poslali ho blbě. Vlak mu úspěšně ujel. Ája s ním chvilku mluvila. Po chvíli jsme ho opustili a vyrazili na nástupiště. Tam sedíme na vozíku a čekáme. Z jednoho hlášení jsme pochopili, že vlak přijede asi s čtyřiceti minutovým zpožděním. Je děsný vedro a dusno. Vlak přistavují asi s hodinovým zpožděním. Vlak se skládá ze tří vagónů a náš druhé třídy (první to nemá) má motor a táhne zbylé. No vlak celkem ujde. Máme klimatizaci a ochotnou stevardku. Klimatizace a větráky nás pěkně ochladily. Nemilá situace nastala asi po hodině jízdy. Klimatizace vypověděla službu. Krajina je celkem monotónní. Převažují rýžová pole a plantáže a krávy. Cestou jsme skoro jak na krmíku. Měli jsme oběd a dvě svačinky. Cesta to ale byla nekonečná. Klimatizace nám těžce chyběla. Do Chiang Mai jsme přijeli asi s dvouhodinovým zpožděním kolem 22:30 tj. cestovali jsme 13 hodin. Na nádraží jsme se nechali ulovit jedním tuk-tukářem. Veze nás za 60 béček do ubytování, které podle letáku nevypadá zle. My totiž měli přijet v 20:30, tak jsme si ubytování dopředu nezajišťovali. Říkali jsme si, že v pohodě něco seženem. V tuto dobu už jsme tak jistí nebyli. Pěkný bazén na nádvoří a cena 500 béček za noc. Restaurace a bazén vypadají moc dobře. Pokoje nám ale vůbec nesedí. S úklidem to asi moc neprožívají a pračku na povlečení mají asi stejné kvality jako na Novém Zélandu. (Honza to píše opatrně, skutečnost byla horší) S bágly na zádech procházíme několik dalších hostelů vytipovaných podle průvodce. Jediný, co byl slušný, neměl pokoj pro tři a na zemi se mi nechtělo spát. Je půlnoc a my ještě celí spocení s těžkýma batohama chodíme po městě. Situaci umocňuje sestřenka s obavami, že za chvílu pozavírají všechny recepce. Nakonec jsme skončili v hostelu, který nám doporučil Tomáš. Je to sice dražší ale čisté. Dáváme si z ledničky na pokoji studené pití. Potom se jdeme postupně osprchovat a po jedné zalézáme utahaní do postele. Na cestách jsme byli skoro 35 hodin.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář