Jdi na obsah Jdi na menu
 


9.3. neděle Vstáváme v nekřesťanskou hodinu. Budík zvoní v 4.00 hod., uvařili jsme jen kafe a zabalili nachystanou snídani. Odjíždíme k terminálu, který jsme si včera večer našli, takže jedem přesně na čas. Jenže my si našli terminál k ferry pro pěší a tak rychle měníme směr a hledáme odjezd pro auta. Našli jsme to poměrně rychle a čekali hodnou chvíli, než se z právě přistávající lodi vylodí auta. Loď vyjíždí s drobným zpožděním, míříme do místnosti s připojením na elektriku, chystáme snídani a Honza píše příspěvky. Ve Wellingtonu přistáváme kolem 9.30 hod. Najít místo na parkování ve Wellingtonu není vůbec lehká záležitost. V okamžiku, kdy jsme to vzdali a byli ochotni za parkování platit, zastavili jsme zcela náhodou na o víkendech a státních svátcích bezplatném parkovišti. Kousek dál od centra, ale to nám nevadilo. Máme v plánu navštívit muzeum Te Papa a vytisknout inzeráty na prodej Vendy u našeho starého známého v internet cafe. Prohlídka muzea zabrala míň času než jsme předpokládali. K Wellingtonu – větší část města stojí na břehu zálivu a na svazích docela strmých kopců. Ve středu města najdete směs historických kamenných domů a moderních převážně vysokých staveb. Za zmínku stojí parlamentní budova pod názvem Beehive (včelí úl). Předměstí tvoří především nepříliš hezké průmyslové stavby. Wellington Harbour lemuje pás pláží, přístavišť a skladišť. Okolní kopce neumožnily další rozvoj města. Je tu hodně sportujících lidí, dostatek prostoru vyhrazeného k procházkách, odpočinku a sportu. Ale hlavně tu pořád fouká a fouká, tím je toto město proslulé. Museum of New Zealand – maorský název Te Papa je hlavní turistickou atrakcí města. Bylo dokončeno v roce 1998 a stálo 350 mil. NZD. Je to mohutná pětiposchoďová budova stojící přímo na pobřeží. Ve druhém poschodí je expozice věnovaná tektonické a vulkanické činnosti, kde na vlastní kůži zažijete mírné zemětřesení, uvidíte výbuch Mount Ruapehu a kostry velkých vodních živočichů. Čtvrté poschodí je věnováno maorskému umění a životu domorodých obyvatel. My jsme ještě navíc navštívili právě probíhající expozici věnovanou velrybám. Byli jsme pak už tak nějak ucaprtaní, že jsme pořídili jen pár fotek. Se smíšenými pocity jsme raději z města odjeli směrem k Mastertonu. Zbývalo už jen najít trochu slušné místo na spaní. No nic moc to nebylo, ale nám to bylo už tak nějak jedno, zvlášť když začalo ještě pršet
 

Náhledy fotografií ze složky


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář